7. kapitola - Jo a taky soutěž...
„Kde je?“ Sirius s Jamesem stáli před dveřmi do velké síně. Sirius už nejméně deset minut nervózně stepoval a přecházel sem a tam. James ještě nikdy neviděl svého přítele takhle vyšilovat. Obvykle to byl on, kdo byl nervózní. Když mu Lily kývla, že s ním půjde na ples, právě ji vytáhl na nohy po tom, co se natáhla na zem v zapovězeném lese. Měl o ni vážně starost, protože ten pád vypadal nehezky. Jeho otázkám se jenom usmála a pak mu řekla, že s ním půjde ráda. Pořád se hádali, ale byly vzácné chvíle, kdy s ní mohl mluvit bez toho, aby na něj ječela a to bylo, jako by se vznášel.
Velká síň byla krásně vyzdobená. Po stěnách vysely girlandy z barevných látek. Velké stoly zmizely a nahradily je malé stolky a taneční parket z bukového dřeva. Jídlo nikde v dohledu nebylo, ale James nepochyboval o tom, že se ve správný čas objeví a bude výborné.
Uslyšel, jak si Sirius úlevně vydechl a rychle se otočil ke schodům vedoucím ze vstupní haly nahoru do hradu. Šly tam všechny tři. Tedy Quentine, Lily i Melinda. Lily vypadala báječně. Melinda vypadala, jako obvykle sladce a roztomile. A Quentine to moc slušelo. James neměl čas přemýšlet o tom, co tu dělá Melinda. Odněkud se totiž vynořil Remus a nabídl jí rámě. Když procházeli kolem ohromeného Jamese a Siriuse, mrkl na ně a pochválil Melindě šaty. Bohužel už neslyšeli, co mu na to odpověděla, protože v tu chvíli k nim dorazily Lily a Quentine.
„Koho pozval Peter?“ zeptala se Quentine Siriuse šeptem, když se do něj zavěsila a společně šli sálem k malému stolku, kde se zapisovali všichni soutěžící.
„Myslím, že pozval Connie.“ Sirius odpověděl také šeptem, „Ale zjevně neuspěl.“
„Nedivím se.“ pokývala hlavou. Nebylo jí divné, že Connie, i bez vrstvy make-upu a upnutého trička moc hezká, odmítla jít na ples s Peterem Petigrewem. Quentine byla tahle čtvrtá část party pobertů hned od začátku nesympatická. Teď k Peterovi cítila dokonce něco, jako odpor. Ostatně v sále neviděla ani Connie samotnou a ani Sally, o kterou si dělala stále starosti.
„Ta modřina z minulého čtvrtka je vidět.“ postěžovala si. Když se zaklonil, aby se o tom přesvědčil, bolestivě ho šťouchla do boku, „Nekoukej mi na zadek.“ zasyčela.
„Ta modřina vidět není.“ odpověděl a měl co dělat, aby se nerozesmál.
„Máte číslo pět a budete vystupovat, jako poslední.“ Sdělil jim vysokým hláskem profesor Kratiknot u registračního stolku, „Všichni soutěžící čekají na své vystoupení v komnatě támhle.“ ukázal na malá dvířka vedle učitelského stolu.
Když vešli Sirius a Quentine dovnitř, zbylé čtyři páry už tam postávaly. Jedni vypadali, že se tam ocitli spíš omylem. Možná šli kolem a Kratiknot je tam zahnal náhodou. Další stáli v koutě a líbali se, takže nebylo možné si je blíž prohlédnout. Následující dva páry byly ze Zmijozelu. Na Luciuse Malfoye se lepila dívka, o kterou on zřejmě vůbec nestál, místo toho, aby se jí věnoval, něco vykládal druhému páru.
Poprvé za celý večer se Sirius na Quentine podíval. Oplatila mu pohled a nervózně se usmála. Slušelo jí to, ale zdálo se, že si to vůbec neuvědomuje. Ve světle plamenů z krbu byla bílá, jako křída. Sirius beze slova kývl k pohovce stojící nedaleko. Úlevně se na ni posadila. Pak čekali.
Quentine cítila, jak se jí zvedá žaludek. Neměla hlad. Už dva dny téměř nic nejedla. Cítila se na omdlení, když hudba začala hrát. Měli udělat víc zkoušek. Měli víc dřít. Zkazí to, podělají to. Ona to podělá. Byla si tím naprosto jistá.
Sirius vypadal sebejistě, jako vždycky. Vyloudil na tváři úsměv a nastavil jí náruč. V rytmu hudby k němu přišla a tak to všechno začalo. Zhoupli se. Obkroužili sál a Quentine se podtočila. Znovu obkroužili sál a teď měl přijít ten nejtěžší prvek z celé soustavy.
Pustili se. Quentine udělala první piruetu. Pak druhou. A cítila, že Siriusova ruka ji minula. Slyšela, jak lapá po dechu. Mohlo to být o pár milimetrů a ona se teď děsivou rychlostí řítila na mantinel, kterým byl taneční parket obklopen. Rána, bolest v naraženém koleni. Quentine ani nevěděla, jak se ocitla na zemi.
„Quentine!“ Sirius se nad ní skláněl, „Je ti něco? Jsi v pořádku? Ten pád vypadal příšerně! Quentine, slyšíš mě?“
„Slyším.“ pokývla hlavou, náhle podivně sebejistá, „Musíme dokončit tanec.“ Viděla, jak se mu blýsklo v očích. Chytila se ruky, kterou jí nabídl, a nechala se od něj vytáhnout na nohy. Když se znovu roztočili, slyšela pochvalné výkřiky diváků a nechala se strhnout tancem.
Až na ten pád se jim jejich číslo povedlo, jako nikdy před tím. Teď všichni čekali na vyhlášení výsledků. Do finále mezi čtyřmi školami se mohly dostat pouze dva páry. Quentine se už dávno vzdala veškeré naděje, že by se jim to mohlo podařit. Ten pád musel vypadat, hůř, než jaký doopravdy byl, protože hned po jejich vystoupení se k ní přihnala Lily, do té doby zdržovaná Jamesem, jen aby Quentine zasypala otázkami. Také Sirius, který teď vedle Quentine postával napjatý před vyhlašováním výsledků, se jí neustále ptal, jestli jí nic není. Trochu jí to lezlo na nervy.
„Prvním párem, který postupuje je pár číslo dvě.“ vyhlásil profesor Kratiknot, který vystoupil k malému řečnickému pultu. Z davu se ozval nadšený potlesk, ale i bručení a nesouhlas. Pár číslo dvě tvořil Lucius Malfoy a jeho křoví.
„Druhým párem, kterému se po dohodě poroty podaří postoupit,“ profesor si vyžádal ticho a pak zmlkl, aby nechal chvíli napětí uplynout. Sirius chytil Quentine mimoděk za ruku a pevně jí ji stiskl, „Se stává.“ další chvíle ticha, „Pár číslo pět!“ Velkou síní zaburácel nadšený jásot a pokřik. Quentine vyskočila skoro metr do vzduchu a rozjásala se spolu s davem. Sirius ji chytil do náručí a zatočil se s ní kolem dokola. Když ji postavil na zem, aby se šťastně rozesmáli. Na okamžik, jakoby se pro ně dva zastavil čas. Quentine se vytáhla na špičky a políbila ho. Oplatil jí polibek, jenomže právě v tu chvíli se čas opět rozeběhl. Kolem jich dvou se objevili Lily s Jamesem a Melinda s Remusem. Odněkud se vynořila i Julie se svým klukem a všichni jim blahopřáli a gratulovali.
O spoustu výkřiků radosti, dobrou večeři a několik protančených písniček později, seděla Quentine u stolku sama. Lily s Jamesem odešli tančit, Melinda prohlásila, že je strašlivě unavená a Remus ji doprovodil zpátky do společenské místnosti. Sirius se před chvilkou vytratil. Quentine se dobře bavila pozorováním párů na parketu, takže si ani nevšimla, že se nad ní postavili dva stíny.
„Ehm…Quentine?“ zeptal se Winston Brokes. Quentine ho znala zběžně. Dosud s ním pořádně nemluvila. Byl prostě součástí studentstva na škole a další obyvatel ložnice pobertů a dál se o něj nezajímala. Věděla, že se přátelí výlučně s Taylorem Jonsesem, který teď stál vedle něj.
„Máme ti od Siriuse Blacka vyřídit, že na tebe čeká a máme tě za ním dovést.“ pokračoval Winstone a usmál se. Uměl se usmívat moc hezky, „Jdeš hned?“
„Jdu.“ přikývla Quentine a úsměv mu oplatila. Zvedla se, sebrala kabelku a vyšla za oběma přáteli z velké síně. Vyšlapali několik schodišť. Quentine odhadovala, že by mohli být zhruba v šestém patře. Vyšli ještě jedno schodiště, když se k ní Taylor s Winstonem sehraně otočili. Zjistila, že i za ní stojí někdo, koho si před tím nevšimla. Quentine čekala všechno, jenom tohle ne. Věděla, že to Sirius není. Jeho by poznala okamžitě.
„Kde je Sirius?“ zeptala se obou spolužáků a rozhlédla se kolem sebe.
„My ho nehlídáme. Ale, něco jsi ztratila?“ zasmál se Winston a zvedl Quentininu hůlku. Musel jí ji vytáhnout z kabelky. V tom smíchu nebylo vůbec nic veselého. Quentine začalo docházet, co se to vlastně děje.
„Co ode mě chcete?“ její vlastní hlas jí zněl chabě a bezvýrazně. Odpovědí jí byl další smích.
„Náš pán nemá rád ty, kteří se mu staví o cesty.“ odpověděl Taylor. Bylo to poprvé, kdy ho vůbec slyšela mluvit. Ten hlas ji vyděsil.
„Váš pán?“ Quentine couvla, „Vy jste přece v Nebelvíru, jak můžete sloužit Voldemortovi?“
„Jsou pod kletbou Imperius.“ třetí stín promluvil. Quentine ten hlas mlhavě poznávala, ale nevěděla odkud. Kdo to mohl být, to neměla ani nejmenší tušení. Dotyčný jí to zřejmě nechtěl dát najevo. Poprvé si všimla podivné mlhy v očích Taylora a Winstona.
„Ty budeš příklad toho, jak zacházíme se zrádci a šmejdy.“ I potmě viděla, jak dotyčný zvedl hůlku, „Crucio.“ přikázal. Quentine na okamžik projela bolest. Bylo to jenom na okamžik. Pak kletba přestala působit. Zavrávorala. Bolest byla nesnesitelná i na tak krátký okamžik. Neuvědomovala si, co se děje. Jenom, že k ní někdo přistoupil, snad Taylor, protože jeho ruce byly dlouhé, šlachovité a s pletí barvy čokolády. Quentine stále vrávorala na okraji schodiště. Stačilo do ní strčit, aby se s výkřikem zřítila do hloubky.
Sirius Black byl nervózní. Odskočil se z Velké síně jenom na chvilku, a když se vrátil, Quentine už tam nebyla. Slíbila přece, že na něj počká. Nejhorší na tom ale bylo, že nikdo nevěděl, kam se poděla. Lily s Jamesem tančili, když se vytratila. Melinda tvrdila, že v dívčích ložnicích není a do Velké síně už se také nevrátila. Dělal si o ni starosti. Doufal, že ji nějak neurazil, když ji na ten kratičký moment políbil. Ostatně, ona ho políbila, jako první, takže si nemá na co stěžovat.
Bloumal hradem, a když zahnul za roh jedné z chodeb v pátém patře, málem zakopl o člověk ležícího na zemi pod schodištěm. Ten člověk byla Quentine. Na první pohled nevypadala dobře. Už samotný fakt, že ležela na studené chodbě, nebyl dobrý. Měla na sobě jenom taneční šaty, teď roztržené na dva kusy. Rychle se k ní sklonil.
„Quentine?“ zeptal se a položil jí ruku na holé rameno, „Quentine jsi v pořádku?“ Nezareagovala. Nic. Ani jediná odezva. Vzal ji za ramena a vytáhl ji do sedu.
„Siri…usi.“ zašeptala trhaně. Pak vykřikla. Byl to výkřik plný zmatené bolesti.
„Co je? Kde tě to bolí?“
„Zá…da.“ usykla mezi pevně sevřeným rty. Vypadala, že se zoufale snaží znovu nevykřiknout. Byla bledá. Bělejší, než v lese, bělejší, než na tribuně. Tahle bělost Siriuse doopravdy vyděsila. Měla zavřené oči.
„Myslíš, že dokážeš vstát?“ nadhodil. Jenom slabě zavrtěla hlavou, „Tak fajn. Zvednu tě a odnesu na ošetřovnu.“ Nedal jí čas protestovat. Když ji zvedl do náručí, znovu vykřikla, ačkoliv se snažil s ní zacházet opatrně.
„Můžete dál.“ Sirius, který až do teď nervózně stepoval přede dveřmi ošetřovny, se vrhl dovnitř, když ho madame Pomfreyová pozvala. Bylo to už skoro hodinu, co sem Quentine přinesl. Následně byl vykázán před dveře. Nemohl sedět. Musel chodit sem a tam. Na ples se to zřejmě ještě nedoneslo, ani do společenské místnosti. Sirius tomu byl vděčný, protože by tu postávala i Lily s Melindou a to by nebylo právě to nejlepší ani pro Quentine a ani pro něj. Teď, když vešel dovnitř, ve světle lampy uviděl, že Quentine spí na posteli nejblíže k pokoji madame Pomfreyové.
„Co je jí?“ zeptal se ošetřovatelky zmateně.
„Je pod sedativy. Zmírnila jsem jí bolest na nejmenší možnou míru.“ odpověděla mu smutně, „Ale jsou věci, které ani kouzla nedokážou vyléčit.“
„Cože?“ Sirius se narovnal.
„Její páteř je po tom hrozivém pádu velmi poškozená a já nejsem všemohoucí.“
„Nechápu…“
„Je možné, že po intenzivní terapii se to zlepší, ale je také možné, že už jí to zůstane do smrti…“
„Ale co jí je?“ Sirius, kterému stále nedocházelo, co se děje, dostával téměř křeče do myšlenek. Byl vyčerpaný po náročném večeru, i po úděsné hodině strávené na chodbě. A teď se mu ještě madame Pomfreyová zdráhala odpovědět přímo.
„Možná už nikdy nebude chodit.“ zmýlil se. Tohle byla přímá odpověď. Možná až příliš. Teď si přál, aby s ním takhle na rovinu nejednala, „Myslím, že byste si měl jít lehnout do své ložnice.“ madame Pomfreyová ho vytrhla z jeho černých myšlenek, „Slečna Marková se vzbudí až za několik hodin. Tady teď nejste nic platný.“ Přikývl. Měla pravdu.
Sirius Black netušil, jak se dostal k portrétu Buclaté dámy. Kdykoliv si to zkoušel vybavit, cítil se, jako by mu někdo vymazal paměť. Oznámil Buclaté dámě heslo a prolezl otvorem v portrétu. Když vešel, ve společenské místnosti vypukl jásot a hlahol. Oslavovalo se. Studenti nikdy nevynechali ani jedinou příležitost k oslavě. Měl být středem pozornosti, ale když první z nich zahlédli jeho výraz, společenská místnost začala utichat. Uhýbali mu z cesty, když šel ke schodům do chlapeckých ložnic. Viděl Jamese s Lily, jak spolu stojí na stole. Viděl Remuse s Melindou, kteří oba seděli u krbu na zemi, než vyskočili, aby na něj viděli. Sirius Black viděl desítky Nebelvírských studentů, kteří ho pozorovali v hrobovém tichu. Vzpomněl i na Quentine. Bledou a krásnou, jako květ orchideje. Jenomže, co s ní teď bude? Orchidej zvadne. A on, který by tak rád byl její vodou, nebude moci udělat nic. Vůbec nic. Na druhém schodu se zastavila a ještě jednou se podíval na ztichlou společenskou místnost. Pak se otočil a odešel do ložnice.
Komentáře
Přehled komentářů
Tedy, bylo to celé opravdu působivé a velmi čtivé. Jenom by mě zajímalo, co Ti chudák Quentin udělala, že jí pořád něco provádíš! Taková je to sympatická dívčina, a ty na ní takhle. Že se nestydíš! :-)
Waw
(Loryta, 11. 10. 2010 9:31)
tý jo. Super, četla jsem hodně tvých povídek (asi tak všecny) ale tohle je fakt nejpovedenější. No jo, je vidět, že čím víc a častěji člověk píše tím se zlepšuje, ne že bys byla špatná :-D. Když jsem začala číst tyhle povídky, neviděla jsem žádný "prohřešek ve spisovatelských pravidlech"
:-D Moc hezké
No tohle
(Alasëa, 18. 10. 2010 19:55)