Kapitola 6. - Záchrana na poprvé
Peter klopýtal vysokou trávou ke skleníkům. Má tohle zapotřebí ? Hloupá holka, pomyslel si. Ztratí se v noci venku a já abych ji hledal. Obešel skleníky, ale Mellory nikde nebyla. Bodejť by taky, říkal si, když se vracel zpátky, lezla ven v takovémhle počasí.
Sirius se proměnil v psa hned, jak si byl jistý, že ho Lily neuvidí. Běžel po břehu jezera a stále zrychloval. Šel po jasné stopě. Cítil její vůni i v tom lijáku, tak jasně, jako by stál těsně vedle ní. Nikdo na světě nevoněl tak, jako Mellory. Všiml si toho už když u ní byl na návštěvě, jako pes. Konečně ji i uviděl. Ležela na zemi tváří v blátě, schoulená do klubíčka. Rychle k ní doběhl a proměnil se zpátky v člověka.
„Mellory !“ převrátil ji na záda a setřel jí z obličeje bláto. Měla zavřené oči, děsivě bílou kůži a byla studená, jako led. Ať ještě není pozdě, prosil v duchu Sirius. Zabalil ji do svého kabátu a zvedl ze země. Byla lehoučká, jako pírko. Poprvé v životě si uvědomil, jak drobounká a bezbranná je. Dýchala. Cítil, jak se jí zvedá hrudník, když se s ní rozeběhl zpátky k hradní bráně. Byli už těsně u hradu a Sirius slyšel, jak James píská třikrát na prsty domluvené znamení, když se to najednou stalo. Mellory se přestala hýbat. Už nedýchala.
„Mell !“ Sirius se vyděsil, když si uvědomil, co to znamená. Rychle ji položil na první schod a přiložil jí dva prsty ke krku. Srdce jí tepalo. Rychle a nepravidelně, ale tepalo. Jinak by však na ní nebylo vůbec vidět, že je naživu. Sirius vzal její mokrou tvář do dlaní a políbil ji. Mudlové to tak dělali, tak proč by to nezapůsobilo i na čarodějku. Přiložil svá ústa k jejím a hluboce vydechl jednou, dvakrát, třikrát. A pak, jako zázrakem, Mellory začala znovu dýchat. Byli oba úplně promočení, protože se na ně ještě stále valily proudy vody. Sirius se vzpamatoval. Bez ohledu na důležité životní funkce, se Mell stále ještě neprobrala. Přitiskl ji k sobě, aby se trochu zahřála a nesl ji po schodech nahoru. Když vyšel až nahoru, uslyšel za sebou dupot. To přibíhali Náměsíčník s Červíčkem.
„Klekni si.“ Poradil mu Remus, „A drž ji, ať nespadne.“ Vytáhl hůlku a zamumlal pár kouzelných slov.
První, co Mellory uviděla, byla tma. Pak se začalo trochu rozjasňovat a ona si uvědomila, že na ni už neprší a že někomu leží v náručí. Prudce zakašlala, převalila se na bok a zaťala nehty do hrudi toho, kdo ji držel.
„Mell ! Mellory !“ uslyšela známý hlas. Cítila, jak se hruď, jíž se držela ze všech sil, chvěje, když její vlastník mluvil. Schoulila se do klubíčka a přála si zůstat takhle navždy. A aby byl Sirius zticha.
„Mell.“ Nesplnil jí její přání, „Musíme do hradu. Dokážeš stát ?“ zavrtěla hlavou, „Dobře, takže já ti pomůžu.“ Cítila, jak ji Sirius bere pod rameny a podpírá ji cestou přes vstupní síň. Jenomže, to zdaleka ještě nebyl konec. Na druhé straně vstupní síně se ozval šokovaný výkřik. Mellory, která stála přitisknutá k Siriusovi tak, aby neupadla, se podařilo na přicházející postavu zaostřit. Byla to profesorka McGonagalová.
„Co jste vy všichni, můj bože, dělali venku v té bouřce ?“ křičela a stála před nimi, jako obrovský sup. Nikdo jí neodpověděl.
„Proč jste všichni promáčení až na kost ?“ soptila dál. Opět žádná odpověď.
„A proč jste vy, slečno Christopherová, celá od bláta ?“ Mellory mlčela.
„Dobrá.“ Profesorka McGonagalová sešpulila rty do uzoučké čárky, „Dostanete všichni školní trest. A to na celý týden.“ Pak rozzlobeně odpochodovala. Sirius téměř vynesl Mellory až do společenské místnosti. Ostatní je následovali. James držel Lily za ruku. Když došli do společenské místnosti, Mellory se chytila zábradlí do dívčích ložnic a pomalu se vydala nahoru. Bez jediného slova. Sirius věděl, že si to zaslouží, ale stejně ho to mrzelo. Odešel do klučičích ložnic spolu s Peterem a Remusem.
James chytil Lily kolem pasu a přitáhl si ji k sobě blíž. Pomalu se k ní naklonil a něžně ji políbil. Když se odtáhl viděl, jak se Lily se zavřenýma očima andělsky usmívá. Přitiskl ji k sobě.
„Nechceš někdy někam zajít ?“ zeptal se.
„Příští víkend se jde do Prasinek.“ Zašeptala Lily s hlavou na jeho rameni.
„Takže máme rande ?“
„Asi jo.“ Lily ho pustila. Dřív než se James stačil vzpamatovat, políbila ho na tvář a zmizela na schodech do dívčích ložnic.
James vyšel po schodech do ložnice, jako ve snách. On se vážně líbal s Lily. A má s ní rande. Otevřel dveře. Nevšímal si ostatních a položil se na záda do postele a zíral do stropu.
„Ani se na mě nepodívala.“ Zahučel Sirius, který byl už převlečený do suchého.
„Divíš se ?“ zeptal se Remus a obrátil stránku knihy, kterou právě četl, „Po tom, cos jí včera udělal…“
„Ty jí máš asi fakt rád, co ?“ zeptal se nepřítomně Sirius a převracel hůlku v rukách.
„Je to moje kámoška.“ Remus rázně zaklapl knihu, „Jedna z nejlepších kámošek. A jestli ti můžu něco doporučit, Siriusi,“ Dodal trochu ostřeji, „Tak se o ni přestaň v tomhle směru zajímat.“
„Jo jasně.“ Přikývl Sirius a vstal, „Jdu se projít.“
Mellory vstala, jakmile si byla jistá, že Lily spí. Nebyla si jistá, jestli by měla odcházet, ale potřebovala na vzduch. Vyšla z ložnice a posléze i ze společenské místnosti. Potom se posadila na schody. Vytáhla fotografii, kterou si vzala sebou. Byla na ní ona, Willy a jejich otec. Smáli se a mávali do objektivu. Ta fotka nebyla moc stará. Pořídili ji teprve tohle léto. Willy vypadal, jako anděl. Stejně krásný a stejně kudrnatý, jen mu chyběla křídla. Mell pohladila jeho krásnou tvář. Přála si, aby stále chodil do Bradavic. Potřebovala si s ním popovídat. Lily byla fajn, ale byly tu věci, které by nedokázala říct ani jí. Zato Willymu ano.
Táta, její nejmilovanější tatínek, už měl tak prošedivělé vlasy, že skoro nebyla vidět jejich původní barva. Mahagonově černá. Ucítila za sebou pohyb, trhla sebou, když jí ten někdo položil ruku na rameno a vzhlédla.
„Proč tu takhle sedíš ?“ zeptal se Sirius starostlivě, „Nastydneš.“
„Nemůžu spát.“ Prohlásila Mellory neurčitě a posunula se kousek stranou, aby tak setřásla jeho ruku ze svého ramene. Sirius si to zřejmě vyložil tak, že mu dělá místo a posadil se.
„Jsem vůl víš ?“ poznamenal.
„Vím.“ Přikývla Mell, jako by se jí ptal, jestli ví, že venku prší.
„Děkuju za podporu v depresi.“
„Nemáš zač.“
„Co to máš ?“ Mellory nestihla ukrýt fotografii do kapsy.
„To nic.“
„Můžu se podívat ?“
„No jo.“ Mellory souhlasila, aby se ho už zbavila. Nevypadal, že by se chtěl zvednout a odejít. Přijal od ní fotku a zahleděl se na ní.
„To jsi ty.“ Ukázal celkem zbytečně, „Tohle je tvůj brácha. Chodil tu o rok výš, že jo.“
„Jo, to je Willy.“
„Jsi mu hodně podobná.“
„Nejsem. On je hezký.“
„Ty jsi krásná.“
„Nikdy jsem si nemyslela, že budu sedět na studených schodech se Siriusem Blackem a on mi bude lhát do očí.“ Ušklíbla se Mellory.
„Myslím to tak jak to říkám.“ Ohradil se Sirius, „Ty jsi krásná.“
„Je to jenom fotka.“ Zahučela Mellory. Vytrhla mu ji z rukou, zastrčila si ji do kapsy a chystala se vstát.
„Fotka !“ zasténal Sirius, „Mell, počkej.“
„Na co ?“ Mellory se postavila.
„Já,“ Sirius se také postavil. Proč musí být o tolik vyšší, než já, pomyslela si Mellory, „Jsem se ti chtěl omluvit.“ Lezlo to z něj hůř, než z chlupaté deky, „chtěl jsem se ti omluvit za tu fotku.“
„To je dobrý.“ Mellory mávla rukou a vykročila zpátky k otvoru v portrétu. Sirius ji dohonil.
„Mě je to vážně líto…“ znělo to provinile.
„Řekla jsem, že je to dobrý.“ Mell vzdorovitě pohodil hlavou a odešla od Buclaté dámy směrem ke chodům do třetího poschodí.
Komentáře
Přehled komentářů
To si nemyslím. Když tam zbude nějaký děj, tak to snad slaďák nebude. ;-)
To ....
(Mirime, 4. 10. 2008 18:08)
To Wocass - vyjadřuj se srozumitelně...
To Alasea - Jedna z mých nejlepších kapitol myslím, ale začíná to upadat do příšernýho slaďáku...
Hmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm
(wocass, 4. 10. 2008 10:37)hmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm
Nemyslím
(Alasëa, 12. 10. 2008 18:44)