Kapitola 4. - Nebelvír vs Zmijozel (Lily vs Sirius)
„Kostlivec.“ Slyšela někoho ve předu hlasitě oznamovat heslo Buclaté dámě. Zástup Nebelvírských se tlačil dovnitř, jako by jim všem šlo o život. Mell s Lily zůstaly poslední. Už v tu chvíli, kdy prolézaly otvorem v portrétu nebylo něco v pořádku. A v zápětí také zjistili, co. Dav na okamžik zmlkl. Potom se všude kolem Mellory začal šířit šepot. Pak jako na povel, celá společenská místnost vybuchla smíchy. Na stěně naproti vchodu vysela obrovská pohyblivá a ozvučená fotografie. Chvíli na ní byla vidět dívčí silueta, za zástěnou ve sprše. Bylo slyšet, jak si dívka hlasitě a velice falešně zpívá. Mell věděla, že to není pravý zvuk. Ona uměla zpívat a ve sprše nezpívala nikdy. Pak se obrázek změnil. Teď bylo vidět i tvář. A byla to Melloryina tvář. Ležela na posteli celá odkopaná ve svém nejoblíbenějším pyžamu. To pyžamo bylo po dědečkovy a bylo sytě modře proužkované a zapínací. Mellory měla ohrnuté nohavice a rozcuchané blonďaté kudrnaté vlasy. Když pootevřela ústa, neklidně se převalila a jemňounce zachrápala, celá společenská místnost zahýkala smíchy. Mell se cítila, jako zhypnotizovaná. Rozeběhla se obličej schovaný do dlaní a prodírala se davem svých spolužáků. Slyšela, jak na ni Lily volá, ale podařilo se jí prodrat se davem až ke schodům do dívčích ložnic. Vyběhla po schodech pronásledovaná rykem a chechtotem davu, zabouchla za sebou dveře a padla na postel. Zabořila obličej do polštářku, který dostala od Willyho minulé Vánoce a rozplakala se. Protože utekla, neviděla to, co se dělo ve společenské místnosti po jejím odchodu. My si to ale klidně můžeme říct.
Lily se marně snažila dostat se ke schodům do dívčích ložnic. Dav před ní byl prostě pro její drobnou postavu nezvládnutelný. Když se přestala pokoušet se dostat pryč, všimla si, že si Sirius Black vylezl na jeden z nízkých stolků a máváním rukama na sebe upoutává pozornost. Když už byla společenská místnost jakž takž utišená, promluvil.
„Dámy a pánové,“ řekl, „To byla Mellory Christopherová !“
„Ty !“ zaječela Lily. Byla jediná, kdo projevil nějaký nesouhlas a proto se na ní obrátila všechny pozornost. Lily se nadechla, „Ty skopová…ty už ani nemůžeš bejt skopová hlava. Ty jsi skopovej zadek.“
„Uklidni se Evansová.“ Black naklonil hlavu na stranu a mírně přimhouřil oči. Zřejmě měl pocit, že vypadá dokonale. Lily to cítila úplně naopak.
„Ty debile.“ Lily použila ještě jedno mnohem, ale mnohem sprostější slovo, „Do teď jsem si myslela, že největší tupec je támhle Jimmy.“
„No dovol Evanso…“
„Drž hubu, když mluvim, Pottere.“ Lily teď už ječela, „Ale v porovnání s tebou Blacku je Potter andělíček. Ty jsi ten největší…“ zdálo se, že se jí nedostává slov. Otočila se k davu, který stál mezi ní a dívčími ložnicemi, „Uhněte mi z cesty.“ Zaječela. Nastal zmatek, jak se jí všichni snažili klidit z dosahu. Když Lily zmizela na schodech, zavládlo ve společenské místnosti ticho.
„Má pravdu.“ Ozval se Remus Lupin a zaklapl tlustou knihu, kterou právě dočetl, „Ty jsi tupec, Siriusi.“ Řekl to běžným konverzační tónem. Jako kdyby oznamoval, že venku prší. Potom vstal z křesla a klidně odešel do chlapeckých ložnic.
Příští den byla zima. Venku pršelo a všude tekly blátivé potůčky. Začala neděle. Když Mellory už po třetí odmítla vstát, Lily se vydala do jídelny sama. Posadila se k Nebelvírskému stolu a snědla jeden toast. Právě balila topinky pro Mell do ubrousku, když si k ní přisedl Remus.
„Kde je Mellory ?“ zeptal se jakoby mimochodem.
„Hádej.“ Lily právě vyčarovala láhev a přelívala do ní dýňový džus.
„A jak jí je ?“
„Hádej.“
„No tak, Lily. Já o ní mám opravdu starost.“
„Odmítá vylézt z postele a má OZR.“
„OZR ? Co to znamená.“
„Opravdu Zarudlé Oči, když už to musíš vědět.“ Remus mlčel, „Co ho to proboha popadlo ?“ zeptala se Lily po chvilce, „Teď se jí bude smát celá škola.“
„Myslím, že o to mu šlo.“
„Ty v tom jedeš namočenej taky ?“
„Včera jsem si to se Siriusem vyřídil na rovinu. To, co dělá je… hloupý.“
„Myslíš ?“ Lily se zvedla.
„Lily.“ Remus ji chytil za zápěstí, „Pozdravuj ode mě Mell, ano ?“
„Dobře.“ Pustil ji a obrátil se zpátky k jídlu. Lily se otočila. Už dlouho neviděla Remuse Lupina takhle ustaraného. Vypadal ještě nemocněji, než obvykle. Po prázdninách přijel, jako obvykle vyhublý skoro na kost, ale to nebylo tím. Zapleskala křídla. Lily zvedla hlavu. Těch sov bylo mnohem víc, než obvykle. Jedna z nich přistála i před ní na stole. Lily měla předplacený Denní Věštec, ale tenhle puštík noviny nenesl. Místo toho držel v zobáku přeložený, tvrdý papír. Lily ho od ní přijala a rozevřela. Byla to ta samá fotografie, která byla minulý večer vyvěšená ve společenské místnosti. Remus zíral na tu samou fotku, kterou dostal poštou, stejně jako zbytek školy. Ačkoliv na snídani nebylo nijak moc lidí. Velká síň začala po příletu sov hučet, jako by byla plná. Od všech stolů se pomalu začal síní šířit smích, jak si studenti navzájem ukazovali fotografii. Lily znovu popadla džus a topinky.
„Jdu ho zabít.“ Poznamenala věcně. Remus vyskočil a dohonil ji ještě dřív, než vyšla z velké síně.
„Nesnaž se mě zastavit.“ Varovala ho.
„Nechci tě zastavit.“ Prohlásil, „Chci jít s tebou.“ Když si všiml tázavého pohledu, který na něj vrhla, dodal, „Mellory je i moje kámoška, pamatuješ ?“
Lily nejdřív donesla Mell do ložnice topinky a džus. Cestou automaticky počítala schody, dokud si neuvědomila, že ji to dohání k ještě většímu vzteku. Mellory spala. Lily, potichu, aby ji nevzbudila, položila jídlo na noční stolek. Pak se vydala do společenské místnosti. Remus tam na ní čekal. Minula ho a mlčky vypochodovala do klučících ložnic. Když otevřela dveře (s klepáním se nenamáhala) naskytl se jí pohled na nahá záda Siriuse Blacka. Měl na sobě jenom kalhoty a něco skládal na posteli.
„Náměsíčníku.“ Poznamenal, když uslyšel, jak se otevřely dveře. Nezvedl hlavu, takže neviděl, že v nich stojí Lily a Remus jí jenom nervózně nakukuje přes rameno, „Chtěl jsem ti říct, že jsi měl, zase pravdu.“ Pokračoval Sirius a stále se neotáčel, „Včera večer jsem se choval jako vůl.“ Napřímil se, „Chtěl jsem se už Christopherový omluvit, ale nemoh jsem jí nikde najít.“ Otočil se a překvapeně zazíral na Lily, která stála ve dveřích, „Lily !“ prohlásil nápadně vysokým hlasem, „Zlato ! Co tu děláš ?“
„Říkals, že ses choval, jako vůl.“ Procedila Lily mezi zuby.
„Choval.“ Přikývl Sirius, „Ale měl jsem čas o tom přemýšlet. Možná, že to zní hloupě, ale už to nikdy neudělám.“
„Super !“ Lily už zase křičela, „A co je teda tohle ?“ Hodila mu k nohám fotografii. Sirius ji zvedl a zadíval se na ní, „Dneska ráno to přišlo poštou celý škole.“ Poznamenala suše Lily.
„Lily !“ z koupelny se vyřítil James. Nebylo na něm vidět, že se ještě před chvílí snažil učesat, „Měl jsem dojem, že slyším tvůj sladký hlásek.“
„Drž hubu.“ Doporučila mu Lily, „Čekám, jak se k tomu vyjádří Black.“
„K tomu, jak skvěle dneska vypadáš ?“
„Ne. K tomuhle.“ Lily mávla rukou k fotografii na kterou Sirius pořád ještě zíral. James se naklonil, aby vyděl, co je na ní, „Přišlo to poštou celý škole.“ James věnoval Lily jediný nervózní pohled a pak se obrátil na Siriuse.
„Myslím,“ prohlásil, „Že tohle už jsi kapánek přepísk, brácho.“
„Já to neposlal.“ Bránil se Sirius a podal fotku zpátky Lily, „Na to bych neměl nervy. Ne po včerejšku.“
„Co se stalo včera ?“ Chtěla vědět Lily.
„Tys na mě křičela. Remus na mě řval a já… ,“ sklonil hlavu, „…jsem nechtěl, aby Christopherová brečela.“
„A co sis myslel ?“
„Já nevím. Ale tuhle fotku, jsem nikomu neposílal.“ Lily na něj vrhla jediný pohled, pak se otočila a odešla z ložnice. Bez jediného slova výhrůžky. Bez jediného slova o pomstě. Bylo to horší, než kdyby na něj znova křičela.
„Tak takhle se Lily ani na mě ještě nikdy nenamíchla.“ Prohlásil James.
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý, ale... nějaký pravopisný chyby jsou otřesný.
Re: ...
(Mirime, 2. 1. 2015 15:50)Děkuju a za pravopisné chyb se upřímě omlouvám. Čtu si to po sobě, ale nedávám... :D
Jak jinak
(Aranel, 30. 9. 2008 20:28)
Koukám jak ten čas letí!!!
Máš to u mě rolitý za to žes mi mobilem neposlala alespoň větu !!!
To ....
(Mirime, 7. 9. 2008 19:07)
To Alasea - díkys za hezkej koment:-)
To wocasssssssssssssssssssssatd.- dík hlavně za to, že komentuješ téměř všechno, co moje ulítlá mysl vyplodí. Díky ti, díky. Vobčas mam totiž pocit, že to nikdo nečte a to mě dooost deptá.
...
(wocasssssssssssssssssssssatd., 7. 9. 2008 19:02)Tak to sem zvědavá kdo to poslal.Zajímavý...
...
(Clary, 22. 9. 2012 15:01)