Kapitola 3. - Zpátky do školy
10. 8. 2008
Siriusovi ta scéna pořád ležela v hlavě. Dost ho vyděsilo, jak Christopherová vybuchla. Nečekal to. Vlastně podvědomě doufal, že to vezme, jako vtip. Teď už chápal, proč se to Remusovi nelíbilo. Převracel v rukách svůj fotoaparát. Ty facky ho přece bolely… . Ale nebude takový hajzl.
ooooOOOoooo
„Mell ? Můžu dál ?“
„Jo, jasně Willy.“ Mellory mu udělala místo na posteli. Willy nesl malý košík.
„Něco pro tebe mám.“ Podal jí ho, „K narozeninám.“
„Já mám narozeniny v lednu…“
„To nevadí. Otevři to.“ Poradil jí. Mellory košík otevřela. Uvnitř sedělo a s trpitelským výrazem zíralo nahoru kotě. Bylo černé, jako uhel a když uvidělo Mellory šťastně zamňoukalo.
„Jak se jmenuju ?“ řeklo. Mellory na něj chvíli zírala, „Jak se jmenuju ?“ zopakovalo kotě.
„Willy ?“ Mell se podívala na svého bratra. Jenom se usmál.
„Jedna z věcí, které umí, je mluvit. A taky trochu myslet.“
„Kdes ho vzal ?“
„V Děravým kotli. Měl jsem tam ňákou schůzku. Prodávala je tam jedna ježibaba. Prý od její kočky.“
„Jak se jmenuju ?“ zeptalo se znovu kotě. Mell se na něj podívala.
„Co třeba Mourek ?“ navrhla.
„To je strašné vymysli něco jiného.“
„Samy ?“ vložil se do diskuze Will.
„Já jsem kočka. Ne kocour.“
„Rose ?“
„Nemyslím si, že voním.“
„Sheila ?“
„Nejsem nafoukaná hnusná k…kočka.“
„Tak si něco vymysli sama.“ Mellory se urazila. Willy se rozesmál a vstal.
„Musím do práce.“ Prohlásil a vydal se ke dveřím.
„Willy ?“ ozvala se Mell, když už bral za kliku.
„Co ?“ otočil se.
„Děkuju.“
ooooOOOoooo
„Mellory !“
„Lily !“
„Ráda tě vidím. Pojď dál…“ Před domem Evansových to vypadalo hezky. Široký rozložitý dub, který jim stál v zahradě těsně u plotu měl sytě zelené listí. Tráva kolem příjezdové cesty byla naopak zrezavělá dlouho trvajícím suchem. Dům nebyl tak obrovský, jako dům Christopherových.
„Kde máš rodiče ?“ zeptala se Mell, která měla tak trochu obavy ze setkání s Lilyinou rodinou.
„Neboj nikdo není doma.“ Lily se usmála. Mellory zamávala hůlkou a nechala své kufry, aby vpluly do domu za Lily. Vystoupaly po schodišti a zamířily do druhých dveří z prava.
„Tak.“ Lily vzala za kliku, „Tady jsem doma.“ Ten pokoj byl určitě zvětšen kouzly. Alespoň o něco málo do výšky. Lily tam totiž měla vestavěné patro. V patře byly police, které budily dojem, že Lily vykradla Bradavickou knihovnu. Postel i stůl a malá skříň, vyhlížely dost chudě.
„Pojď za mnou.“ Pokynula jí Lily. Vystoupaly po několika málo schodech a Lily přejela Prstem po vršku knih v nejspodnější poličce. Mellory si nebyla jistá, co to dělá už se jí chtěla zeptat, když jí Lily pokynem ruky naznačila, aby ustoupila dozadu. Police s knihami zmizely a místo nich se objevil vchod do tmy.
„Kdyby se o to pokusil kdokoliv jiný, než já, nic by se nestalo.“ Vysvětlovala Lily, „Bohužel si to poslední dobou dělá, co chce a tak se sem dokážou dostat i osoby, které jsou mému srdci nejmilejší.“ Lily zatleskala. Knihovna se opět objevila na svém místě.
„Zkus to.“ Vybídla Mellory.
„Já ?“
„Jo.“ Mell opatrně přejela prstem po nejspodnější řadě knih. A police s knihami zmizely.
„Výborně !“ Lily znovu zatleskala a vchod do tmy opět zmizel. Mellory zrudla, „Tak fajn.“ Prohlásila Lily, „A teď si užijeme zbytek prázdnin.“
A užily si ho. Mellory brzy zjistila, že tajemný vchod za stěnou s knihami vede daleko a ústí do jezera, které bylo nedaleko. Dalo se jím tedy chodit jenom v plavkách. Poslední prázdninové týdny byly slunečné a teplé. Kotě, které Mell dostala od Willyho jim dělalo příjemnou společnost a nadále odmítalo všechna jména. Mell s Lily se bavily tím, že vymýšlely další a další, ale stejně mu…jí už říkali Kotě a Mell si byla téměř jistá, že by se jméno - i kdyby se jí líbilo – neuchytilo. Koupaly se, několikrát navštívily Příčnou ulici a měly se dobře. A najednou tu bylo 1. září a odjezd do Bradavic. Celou cestu pršelo. Když vysedaly na nádraží v Prasinkách, všichni utíkali ke kočárům a snažili se vyhýbat kapkám.
„Pojď ! Dělej !“ Křičela Lily do hřímání hromu na Mellory, která se zdržela s Kotětem. Kočičce se vůbec nechtělo do deště a projevovala se velice sprostými nadávkami. Lily držela dveře kočáru aby Mellory se zmítajícím se a nadávajícím klubíčkem v náručí mohla nastoupit. Pak rychle nasedla do tepla. Mellory uslyšela dusot nohou v blátě a právě, když sjel blesk a ozval se hrom, dvířka kočáru někdo těsně před zavřením zachytil.
„Pusťte nás ještě dovnitř !“ Čtyři postavy, promáčené od hlavy až k patě se nacpaly do kočáru.
„Sme se všichni nevejdete.“ Namítla Lily.
„Mile rád tě vezmu na klín, Evansová.“ James Potter si shodil kapuci z hlavy.
„Nech si zajít chuť, Pottere.“ Zchladila ho Lily a namáčkla se na sedadlo vedle Mellory. Kotě něco nesouhlasně zamňoukala a vyškrábala se Mell na rameno.
„To je, ale hezký kotě.“ Prohlásil Sirius Black a usadil se spolu s Jamesem a Peterem naproti Mellory, Remusovi a Lily. Kočár se dal do pohybu. Mell věděla, že Kotě už má nervy na pochodu z té spousty vody venku i z toho, že se musí v kočáře mačkat proti své vůli a rozhodla se počkat, co udělá.
Kotě zlostně zaprskalo.
„Roztomilá kočička.“ Sirius udělal osudovou chybu, když se natáhl, aby podrbal Kotě za ušima. Mellory a černá kočka čarodějnická kočka zareagovaly téměř současně.
„Furnunculus !“ zaječela Mell a namířila hůlkou.
„Táhni někam !“ zaječela Kotě a skočila. Melloryino kouzlo těsně minulo Siriusův obličej a málem trefilo Petera do hlavy. Kotě neminula. Roztažené drápky ostré, jako jehly zaťalo do Siriusovy ruky. Bolestně vykřikl, rychle rukou ucukl dozadu a snažil se Kotě sundat. Remus chytil Mellory za obě ruce a násilím jí je stiskl za zády.
„Pusť mě.“ Zafuněla, jak se marně snažila dostat z jeho sevření, „Já ho zabiju, idiota.“
„V tom ti nikdo nebrání,“ Remus se na ni mile usmál, „Ale počkej s tím, až vystoupíme, nebo nás zabiješ všechny.“
„Zavolej si tu kočku !“ Sirius se bez úspěchu snažil sundat ze sebe Kotě.
„Ne.“ Mellory přestala Remusovi vzdorovat a pobaveně ho pozorovala.
„Jsi, blbá ?“
„Ať si dělá, co chce.“
„Dyť je to jenom kočka. Ona ani neví, co dělá.“
„Já ti dám, jenom kočka.“ Zahučela Kotě a zakousla se Siriusovi do ukazováčku.
„Jak to, že mluví ?“ Zpanikařil Peter.
„Protože je to moje kočka.“ Mellory na něj vyplázla jazyk, „Kotě ?“ zavolala na černou kočku, „Myslím, že už ho můžeš pustit.“
Kočár s trhnutím zastavil. Kotě přeskočila Mellory do klína a pro jistotu se schovala pod její kabát. Všichni vystoupili a pospíchali v lijáku do vstupní síně. Byli v Bradavicích.
ooooOOOoooo
Sirius si vybaloval věci a náhodou mu přišel pod ruku foťák. Jak kolem něj sevřel dlaň zabolely ho jizvy od kočičích drápů. Pomalu foťák vytáhl. Pak si vzpomněl na ty facky. To už bylo přece jenom moc. Věděl, co udělá. A Christopherovou to rozhodně nepotěší.
ooooOOOoooo
„Mell ? Můžu dál ?“
„Jo, jasně Willy.“ Mellory mu udělala místo na posteli. Willy nesl malý košík.
„Něco pro tebe mám.“ Podal jí ho, „K narozeninám.“
„Já mám narozeniny v lednu…“
„To nevadí. Otevři to.“ Poradil jí. Mellory košík otevřela. Uvnitř sedělo a s trpitelským výrazem zíralo nahoru kotě. Bylo černé, jako uhel a když uvidělo Mellory šťastně zamňoukalo.
„Jak se jmenuju ?“ řeklo. Mellory na něj chvíli zírala, „Jak se jmenuju ?“ zopakovalo kotě.
„Willy ?“ Mell se podívala na svého bratra. Jenom se usmál.
„Jedna z věcí, které umí, je mluvit. A taky trochu myslet.“
„Kdes ho vzal ?“
„V Děravým kotli. Měl jsem tam ňákou schůzku. Prodávala je tam jedna ježibaba. Prý od její kočky.“
„Jak se jmenuju ?“ zeptalo se znovu kotě. Mell se na něj podívala.
„Co třeba Mourek ?“ navrhla.
„To je strašné vymysli něco jiného.“
„Samy ?“ vložil se do diskuze Will.
„Já jsem kočka. Ne kocour.“
„Rose ?“
„Nemyslím si, že voním.“
„Sheila ?“
„Nejsem nafoukaná hnusná k…kočka.“
„Tak si něco vymysli sama.“ Mellory se urazila. Willy se rozesmál a vstal.
„Musím do práce.“ Prohlásil a vydal se ke dveřím.
„Willy ?“ ozvala se Mell, když už bral za kliku.
„Co ?“ otočil se.
„Děkuju.“
ooooOOOoooo
„Mellory !“
„Lily !“
„Ráda tě vidím. Pojď dál…“ Před domem Evansových to vypadalo hezky. Široký rozložitý dub, který jim stál v zahradě těsně u plotu měl sytě zelené listí. Tráva kolem příjezdové cesty byla naopak zrezavělá dlouho trvajícím suchem. Dům nebyl tak obrovský, jako dům Christopherových.
„Kde máš rodiče ?“ zeptala se Mell, která měla tak trochu obavy ze setkání s Lilyinou rodinou.
„Neboj nikdo není doma.“ Lily se usmála. Mellory zamávala hůlkou a nechala své kufry, aby vpluly do domu za Lily. Vystoupaly po schodišti a zamířily do druhých dveří z prava.
„Tak.“ Lily vzala za kliku, „Tady jsem doma.“ Ten pokoj byl určitě zvětšen kouzly. Alespoň o něco málo do výšky. Lily tam totiž měla vestavěné patro. V patře byly police, které budily dojem, že Lily vykradla Bradavickou knihovnu. Postel i stůl a malá skříň, vyhlížely dost chudě.
„Pojď za mnou.“ Pokynula jí Lily. Vystoupaly po několika málo schodech a Lily přejela Prstem po vršku knih v nejspodnější poličce. Mellory si nebyla jistá, co to dělá už se jí chtěla zeptat, když jí Lily pokynem ruky naznačila, aby ustoupila dozadu. Police s knihami zmizely a místo nich se objevil vchod do tmy.
„Kdyby se o to pokusil kdokoliv jiný, než já, nic by se nestalo.“ Vysvětlovala Lily, „Bohužel si to poslední dobou dělá, co chce a tak se sem dokážou dostat i osoby, které jsou mému srdci nejmilejší.“ Lily zatleskala. Knihovna se opět objevila na svém místě.
„Zkus to.“ Vybídla Mellory.
„Já ?“
„Jo.“ Mell opatrně přejela prstem po nejspodnější řadě knih. A police s knihami zmizely.
„Výborně !“ Lily znovu zatleskala a vchod do tmy opět zmizel. Mellory zrudla, „Tak fajn.“ Prohlásila Lily, „A teď si užijeme zbytek prázdnin.“
A užily si ho. Mellory brzy zjistila, že tajemný vchod za stěnou s knihami vede daleko a ústí do jezera, které bylo nedaleko. Dalo se jím tedy chodit jenom v plavkách. Poslední prázdninové týdny byly slunečné a teplé. Kotě, které Mell dostala od Willyho jim dělalo příjemnou společnost a nadále odmítalo všechna jména. Mell s Lily se bavily tím, že vymýšlely další a další, ale stejně mu…jí už říkali Kotě a Mell si byla téměř jistá, že by se jméno - i kdyby se jí líbilo – neuchytilo. Koupaly se, několikrát navštívily Příčnou ulici a měly se dobře. A najednou tu bylo 1. září a odjezd do Bradavic. Celou cestu pršelo. Když vysedaly na nádraží v Prasinkách, všichni utíkali ke kočárům a snažili se vyhýbat kapkám.
„Pojď ! Dělej !“ Křičela Lily do hřímání hromu na Mellory, která se zdržela s Kotětem. Kočičce se vůbec nechtělo do deště a projevovala se velice sprostými nadávkami. Lily držela dveře kočáru aby Mellory se zmítajícím se a nadávajícím klubíčkem v náručí mohla nastoupit. Pak rychle nasedla do tepla. Mellory uslyšela dusot nohou v blátě a právě, když sjel blesk a ozval se hrom, dvířka kočáru někdo těsně před zavřením zachytil.
„Pusťte nás ještě dovnitř !“ Čtyři postavy, promáčené od hlavy až k patě se nacpaly do kočáru.
„Sme se všichni nevejdete.“ Namítla Lily.
„Mile rád tě vezmu na klín, Evansová.“ James Potter si shodil kapuci z hlavy.
„Nech si zajít chuť, Pottere.“ Zchladila ho Lily a namáčkla se na sedadlo vedle Mellory. Kotě něco nesouhlasně zamňoukala a vyškrábala se Mell na rameno.
„To je, ale hezký kotě.“ Prohlásil Sirius Black a usadil se spolu s Jamesem a Peterem naproti Mellory, Remusovi a Lily. Kočár se dal do pohybu. Mell věděla, že Kotě už má nervy na pochodu z té spousty vody venku i z toho, že se musí v kočáře mačkat proti své vůli a rozhodla se počkat, co udělá.
Kotě zlostně zaprskalo.
„Roztomilá kočička.“ Sirius udělal osudovou chybu, když se natáhl, aby podrbal Kotě za ušima. Mellory a černá kočka čarodějnická kočka zareagovaly téměř současně.
„Furnunculus !“ zaječela Mell a namířila hůlkou.
„Táhni někam !“ zaječela Kotě a skočila. Melloryino kouzlo těsně minulo Siriusův obličej a málem trefilo Petera do hlavy. Kotě neminula. Roztažené drápky ostré, jako jehly zaťalo do Siriusovy ruky. Bolestně vykřikl, rychle rukou ucukl dozadu a snažil se Kotě sundat. Remus chytil Mellory za obě ruce a násilím jí je stiskl za zády.
„Pusť mě.“ Zafuněla, jak se marně snažila dostat z jeho sevření, „Já ho zabiju, idiota.“
„V tom ti nikdo nebrání,“ Remus se na ni mile usmál, „Ale počkej s tím, až vystoupíme, nebo nás zabiješ všechny.“
„Zavolej si tu kočku !“ Sirius se bez úspěchu snažil sundat ze sebe Kotě.
„Ne.“ Mellory přestala Remusovi vzdorovat a pobaveně ho pozorovala.
„Jsi, blbá ?“
„Ať si dělá, co chce.“
„Dyť je to jenom kočka. Ona ani neví, co dělá.“
„Já ti dám, jenom kočka.“ Zahučela Kotě a zakousla se Siriusovi do ukazováčku.
„Jak to, že mluví ?“ Zpanikařil Peter.
„Protože je to moje kočka.“ Mellory na něj vyplázla jazyk, „Kotě ?“ zavolala na černou kočku, „Myslím, že už ho můžeš pustit.“
Kočár s trhnutím zastavil. Kotě přeskočila Mellory do klína a pro jistotu se schovala pod její kabát. Všichni vystoupili a pospíchali v lijáku do vstupní síně. Byli v Bradavicích.
ooooOOOoooo
Sirius si vybaloval věci a náhodou mu přišel pod ruku foťák. Jak kolem něj sevřel dlaň zabolely ho jizvy od kočičích drápů. Pomalu foťák vytáhl. Pak si vzpomněl na ty facky. To už bylo přece jenom moc. Věděl, co udělá. A Christopherovou to rozhodně nepotěší.
Komentáře
Přehled komentářů
Ale ale, začíná to být velmi zajímavé! Jen tak dál, jen tak dál... ;-)ú
Ale ale
(Alasea, 24. 8. 2008 19:20)