Kapitola 14. - Přežívání
10. 8. 2009
„Měj se dobře.“ Mellory poplácala Remuse po zádech. Neřekla mu nic o svém setkání se Siriusem, ani o třech dětech, ale vyjmečně jí nevadilo mít tajemství. Teď stáli na nádraží Kings Cross a bylo prvního září asi deset dopoledne.
„Nemůžu uvěřit, že se tam vracím.“ Prohlásil rozzářeně. Pak se trochu zamračil, „Jsi si jistá, že to zvládneš?“
„Naprosto jistá,“ přikývla Mellory, „Užij si to tam.“ Doporučila mu. Počkala, až se vlak rozjel a zmizel za zatáčkou a pak se přemýstila zpátky do práce.
A pak opět týdny plynuly. Od Siriuse nechodily žádné dopisy. Mellory to trochu vyvádělo z míry, ale na druhou stranu byla opět po dlouhé, dlouhé době šťastná. Že o něm nevěděla, to bylo taky na jednu stranu dobře. Ještě ho nechytili.
V úterý ráno dorazil dopis od Remuse. Psal, že ve vlaku jel s Harrym a že měl i možnost se s ním seznámit.
A tak plynuly měsíce. Před Vánoci přišel další z Remusových častých dopisů. Byl ovšem zmatenější, než všechny před tím.
Black se chtěl dostat do školy. (psal Remus) Pronikl až do ložnic, ale naštěstí se spletl a nikomu se nic nestalo. Pak znovu zmizel. A Harry se zhroutil při famfrpálu, protože se tam objevili Mozkomoři. Hrozně mi připomíná Jamese. Ale víš, co mi řekl? Prý slyší Lily. Myslím, když na něj ti Mozkomoři působí. Slyší ji křičet, na Voldemorta, aby si vzal radši ji a nechal Harryho žít. Nabídl jsem mu, že ho naučím bránit se proti mozkomorům. Možná, že zjistím víc. Prosím, napiš mi něco pozitivního. Po posledním úplňku se cítím strašně.
Mellory prolétla dopis ještě několikrát, než pochopila jeho plný rozzsah. Pak dlouho jenom seděla a přemýšlela nad tím, co jí Remus psal. Takže Harry je podobný Jamesovi. A má Lilyiny oči. Pomalu a nejistě uchopila do ruky brk a zvedla ho nad papír. Pak ho však znovu odložila. Nevěděla, co by Remusovi na tohle napsala.
Další měsíce ubýhaly a byl tu zpátky červenec. Mellory seděla v obchodě za pultem a četla časopisy, když se zvonek nade dveřmi rozcinkal. Dovnitř vešel Remus a s ním velký černý pes. Mellory chvíli seděla a jenom zírala, pak se Remusovi vrhla kolem krku. Po krátkém okamžiku ho pustila a hůlkou stáhla roletu na dveřích, aby dovnitř nebylo vidět. Ještě, než se stačila otočit, proměnil se Sirius zpátky na člověka. Uchopil ji do náručí a něžně ji políbil. Mellory mu polibek oplatila a pevně se k němu přitiskla.
Po tomhle krátkém setkání byl však Sirius donucen znovu utíkat. Psal teď Mellory často velice obsáhlé dopisy. Byla mu za to vděčná. Remus však vypadal měsíc od měsíce hůř. Trochu jí to dělalo starosti.
A tak uplynul rok. Ten večer byl sám o sobě zlý. Bylo temno,pod mrakem, ale žádné mraky nikde nebyly. Mellory přišel další dopis od Siriuse. Zrovna ho pročítala, když oknem prolétla další sova. Vzkaz. Také od Siriuse. Zněl prostě.
Voldemort se vrátil a pokusil se zabít Harryho. Jsem s ním v Bradavicích. Celý Fénixův řád už o mně ví. Brumbál je přesvědčil, že mi mohou důvěřovat.
Mellory dlouho nevěděla, jak si tu zprávu má přebrat. Je dobrá, nebo špatná? Pomalu a nejistě se přesunula k oknu svého Londýnského bytu. Lord Voldemort je zpátky. Kdo tohle mohl předvídat?
Sirius teď byl nešťastný. Věděla to, ale nevěděla, jak ho z toho stavu mysli dostat. A pak si taky říkala, že je lepší, když bude nešťastný, než kdyby byl mrtvý. Navštěvovala ho pravidelně v hlavním štábu Fénixova řádu na Grimmauldově náměstí. Chtěla vstoupit do řádu. Věděla, nebo si tím byla přinejmenším jistá, že by obchůdek, který jí její šéf přenechal a který byl teď zcela její mohl docela dobře posloužit, jako vysunutá hlídkovací stanice.
Sirius jí to nedovolil. Dokonce se kvůli tomu pohádali.
„Nedovolím, aby tě zabili, nebo zajali, jenom kvůli mně!“ skoro křičel. Bylo to někdy začátkem prosince.
„Ale já nemůžu jenom tak sedět a nic nedělat!“ Mellory křičela doopravdy.
„Nedovolím ti dávat svůj život v sázku!“
„Proč bys ty mohl dělat něco, co já nesmím!“
„Jestli sis toho nevšimla, tak já nedělám nic.“
„A jak se přitom cítíš! Jenomže ty nic dělat nemůžeš! Já ano!“
„Nech toho. Prostě ti to nedovolím!“
„Myslíš si, že jsem slabší? Že nejsem dost dobrá?“
„Ne, to ne…“
„Tak co? Proč, proboha nemůžu pomoct, kde se dá?“
„Protože…“
„Tak proč? Já jsem připravená! Proč nemůžu…"
„Prostě tě nechci ztratit!“ Sirius tu poslední větu křičel. Zatřásl s ní. Pak ji pustil a bezradně se k ní otočil zády. Opřel se o okení parapet a strnule zíral ven.
Mellory popošla pár kroků a opatrně se ho dotkla.
„Promiň.“ Zašeptala a ovinula mu ruku kolem hrudníku, „Promiň.“ Zopakovala. Přitáhl si ji do náruče a zabořil obličej do jejích vlasů, „Promiň.“ Zašeptala potřetí, „Promiň. Udělám, co budeš chtít.“
Bylo to někdy v červenci, když přicházela zpět k hlavnímu štábu Fénixova řádu. Uvnitř domu panoval rozruch. Chytila kolem probíhajícího Remuse za rukáv.
„Co se děje?“ zeptala se.
„Průser a to doslova. Voldemortovi se konečně podařilo Harryho vylákat na odbor záhad.“
„Co budeme dělat?“
„Jdeme tam!“ Na horních schodech se mihla vysoká postava. Mellory k němu zamířila.
„Siriusi!“ vykřikla, aby ji zpozoroval.
„Jdu tam. Ty zůstaň tady.“
„Ne.“ Odmítla ho. Na další hádku nebyl čas. Všichni, jak tam stáli, Sirius, Mellory, Remus, Tonksová, Kingsley a Moody se chytili za ruce, aby se společně přemístili na ministerstvo kouzel.
„Nemůžu uvěřit, že se tam vracím.“ Prohlásil rozzářeně. Pak se trochu zamračil, „Jsi si jistá, že to zvládneš?“
„Naprosto jistá,“ přikývla Mellory, „Užij si to tam.“ Doporučila mu. Počkala, až se vlak rozjel a zmizel za zatáčkou a pak se přemýstila zpátky do práce.
A pak opět týdny plynuly. Od Siriuse nechodily žádné dopisy. Mellory to trochu vyvádělo z míry, ale na druhou stranu byla opět po dlouhé, dlouhé době šťastná. Že o něm nevěděla, to bylo taky na jednu stranu dobře. Ještě ho nechytili.
V úterý ráno dorazil dopis od Remuse. Psal, že ve vlaku jel s Harrym a že měl i možnost se s ním seznámit.
A tak plynuly měsíce. Před Vánoci přišel další z Remusových častých dopisů. Byl ovšem zmatenější, než všechny před tím.
Black se chtěl dostat do školy. (psal Remus) Pronikl až do ložnic, ale naštěstí se spletl a nikomu se nic nestalo. Pak znovu zmizel. A Harry se zhroutil při famfrpálu, protože se tam objevili Mozkomoři. Hrozně mi připomíná Jamese. Ale víš, co mi řekl? Prý slyší Lily. Myslím, když na něj ti Mozkomoři působí. Slyší ji křičet, na Voldemorta, aby si vzal radši ji a nechal Harryho žít. Nabídl jsem mu, že ho naučím bránit se proti mozkomorům. Možná, že zjistím víc. Prosím, napiš mi něco pozitivního. Po posledním úplňku se cítím strašně.
Mellory prolétla dopis ještě několikrát, než pochopila jeho plný rozzsah. Pak dlouho jenom seděla a přemýšlela nad tím, co jí Remus psal. Takže Harry je podobný Jamesovi. A má Lilyiny oči. Pomalu a nejistě uchopila do ruky brk a zvedla ho nad papír. Pak ho však znovu odložila. Nevěděla, co by Remusovi na tohle napsala.
Další měsíce ubýhaly a byl tu zpátky červenec. Mellory seděla v obchodě za pultem a četla časopisy, když se zvonek nade dveřmi rozcinkal. Dovnitř vešel Remus a s ním velký černý pes. Mellory chvíli seděla a jenom zírala, pak se Remusovi vrhla kolem krku. Po krátkém okamžiku ho pustila a hůlkou stáhla roletu na dveřích, aby dovnitř nebylo vidět. Ještě, než se stačila otočit, proměnil se Sirius zpátky na člověka. Uchopil ji do náručí a něžně ji políbil. Mellory mu polibek oplatila a pevně se k němu přitiskla.
Po tomhle krátkém setkání byl však Sirius donucen znovu utíkat. Psal teď Mellory často velice obsáhlé dopisy. Byla mu za to vděčná. Remus však vypadal měsíc od měsíce hůř. Trochu jí to dělalo starosti.
A tak uplynul rok. Ten večer byl sám o sobě zlý. Bylo temno,pod mrakem, ale žádné mraky nikde nebyly. Mellory přišel další dopis od Siriuse. Zrovna ho pročítala, když oknem prolétla další sova. Vzkaz. Také od Siriuse. Zněl prostě.
Voldemort se vrátil a pokusil se zabít Harryho. Jsem s ním v Bradavicích. Celý Fénixův řád už o mně ví. Brumbál je přesvědčil, že mi mohou důvěřovat.
Mellory dlouho nevěděla, jak si tu zprávu má přebrat. Je dobrá, nebo špatná? Pomalu a nejistě se přesunula k oknu svého Londýnského bytu. Lord Voldemort je zpátky. Kdo tohle mohl předvídat?
Sirius teď byl nešťastný. Věděla to, ale nevěděla, jak ho z toho stavu mysli dostat. A pak si taky říkala, že je lepší, když bude nešťastný, než kdyby byl mrtvý. Navštěvovala ho pravidelně v hlavním štábu Fénixova řádu na Grimmauldově náměstí. Chtěla vstoupit do řádu. Věděla, nebo si tím byla přinejmenším jistá, že by obchůdek, který jí její šéf přenechal a který byl teď zcela její mohl docela dobře posloužit, jako vysunutá hlídkovací stanice.
Sirius jí to nedovolil. Dokonce se kvůli tomu pohádali.
„Nedovolím, aby tě zabili, nebo zajali, jenom kvůli mně!“ skoro křičel. Bylo to někdy začátkem prosince.
„Ale já nemůžu jenom tak sedět a nic nedělat!“ Mellory křičela doopravdy.
„Nedovolím ti dávat svůj život v sázku!“
„Proč bys ty mohl dělat něco, co já nesmím!“
„Jestli sis toho nevšimla, tak já nedělám nic.“
„A jak se přitom cítíš! Jenomže ty nic dělat nemůžeš! Já ano!“
„Nech toho. Prostě ti to nedovolím!“
„Myslíš si, že jsem slabší? Že nejsem dost dobrá?“
„Ne, to ne…“
„Tak co? Proč, proboha nemůžu pomoct, kde se dá?“
„Protože…“
„Tak proč? Já jsem připravená! Proč nemůžu…"
„Prostě tě nechci ztratit!“ Sirius tu poslední větu křičel. Zatřásl s ní. Pak ji pustil a bezradně se k ní otočil zády. Opřel se o okení parapet a strnule zíral ven.
Mellory popošla pár kroků a opatrně se ho dotkla.
„Promiň.“ Zašeptala a ovinula mu ruku kolem hrudníku, „Promiň.“ Zopakovala. Přitáhl si ji do náruče a zabořil obličej do jejích vlasů, „Promiň.“ Zašeptala potřetí, „Promiň. Udělám, co budeš chtít.“
Bylo to někdy v červenci, když přicházela zpět k hlavnímu štábu Fénixova řádu. Uvnitř domu panoval rozruch. Chytila kolem probíhajícího Remuse za rukáv.
„Co se děje?“ zeptala se.
„Průser a to doslova. Voldemortovi se konečně podařilo Harryho vylákat na odbor záhad.“
„Co budeme dělat?“
„Jdeme tam!“ Na horních schodech se mihla vysoká postava. Mellory k němu zamířila.
„Siriusi!“ vykřikla, aby ji zpozoroval.
„Jdu tam. Ty zůstaň tady.“
„Ne.“ Odmítla ho. Na další hádku nebyl čas. Všichni, jak tam stáli, Sirius, Mellory, Remus, Tonksová, Kingsley a Moody se chytili za ruce, aby se společně přemístili na ministerstvo kouzel.
Super
(Alasea, 13. 8. 2009 15:46)