Kapitola 13. - Krysa a tři děti
Dvanáctileté děvčátko. Vysoká dvojčata. Podsaditá malá paní s příjemně vypadajícím manželem. Podlézavě vypadající jeden z nejstarších bratrů. Třináctiletý chlapec svírající v rukách krysu…
„Co to máš?“ Remus se bez varování objevil za Mellory.
„To nic.“ Rychle složila novinový výstřižek do kapsy, „Jenom staré noviny.“
„Tak za týden odjíždím…“ nadhodil, „Nikdy bych nevěřil, že se do Bradavic ještě jednou podívám.“
„Chtěla bych jet s tebou.“ Prohlásila Mellory a rázně vstala, „Vrátily by se mi vzpomínky na šťastnější časy.“
„Jdeš do práce?“
„Musím.“ Pokrčila rameny a jediným douškem dopila ranní kávu. Mellory krmila zvířata. Jelikož si teď připadala tak trochu, jako vyděděnec, nebylo jí ani moc líto, že tento den měla zatím pouze dva zákazníky. Vysokého, starého a plešatého kouzelníka, který kupoval nehořlavý oblek pro chovatele salamandrů. A ten druhý se vlastně ani nepočítal, protože ho poslala do lékárny. Byl to prodavač z krucánků a kaňourů, kterého pokousaly nějaké učebnice. Otevřely se dveře. Dovnitř vstoupil posarší muž. Jen další zákazník, uvědomila si Mellory. Tak nějak podvědomě čekala někoho jiného. Třeba mozkomora. Kouzelník vypadal velice přepadle.
„Dobrý den.“ Pozdravil, „Mohla byste mi prosím poradit, jak mám zacházet s dvouhlavými salamandry?“ Zvonek nade dveřmi se znovu rozezvučel. Dovnitř se vtěstnaly tři děti. Dívka s hnědými střapatými vlasy, zrzavý hoch z fotografie a mladší vydání Jamese Pottera s očima Lily Evansové. Teď nesmíš vyšilovat, napomenula se Mellory.
„O dvouhlavých salamandrech mají u krucánků a kaňourů moc pěkně napsanou knížku. Ovšem já bych vám doporučovala koupit si rukavice z dračí kůže.“ Doporučila kouzelníkovi.
„Dobrá, dejte mi jedny.“ Souhlasil, „Nebo raději dvoje.“ Zaplatil, poděkoval a vyše z obchodu. Každé ze tří dětí se dívalo na jiné zvíře. Mladší vydání Jamese si se zájmem prohlíželo králíka jménem Bongo, který se s hlasitým řacháním měnil v černý cilindr a zase zpátky. Dívka se střapatými vlasy zkoumala koťata barvy hořčice. Zrzavý klučina si znechuceně prohlížel klec plnou černých, štíhlých, extra inteligentních krys. Mellory se na něj povzbudivě usmála, když zvedl hlavu.
„Mám problém se svou krysou.“ Oznámil, „Od té doby, co jsem se s ní vrátil z Egypta, se mi nějak nelíbí.“
„Hoď ji sem na pult.“ Vyzvala ho Mellory, ale v duchu panikařila. Jestli je to ta krysa… Už jenom tak ze zvyku vyndala z kapsy černé brýle a nasadila si je. Chlapec vytáhl krysu z náprsní kapsy a položil ji na pult vedle klece s jejími extra inteligentními příbuznými. Samozřejmě, že to byla ta krysa. Mellory vzala Petera Petigrewa opatrně do rukou.
„Hmm.“ Zahučela a víc než nad jeho nemocí přemýšlela, co má udělat, „Kolik jí je let?“
„To nevím,“ klučina zavrtěl hlavou, „Ale určitě hodně, patřila mému bratrovi.“
„Má nějaké zvláštní schopnosti?“ zajímala se Mellory. Pch, pomyslela si s jistým uspokojením. Já vím přesně, kolik je té kryse let.
„No, totiž…“ zamumlal chlapec a odmlčel se. Mellory si prohlédla Peterovo potrhané levé ucho i přední packu, na které chyběl jeden prst. Ten bídák, pomyslela si. A Siriuse zavřeli za jeho vraždu.
„Tahle krysa už v životě dostala pořádně zabrat.“ Poznamenala.
„Vypadala přesně takhle už, když mi ji Percy dával.“ Bránil se chlapec. Mellory něco napadlo.
„V případě obyčejné krysy obecné nebo zahradní, jako je tahle, nemůžeš čekat, že se dožije víc, než tří let,“ upozornila ho, „Takže, jestli hledáš něco na delší dobu, třeba by se ti líbila jedna z těchhle -“ Ukázala na krysy v kleci. Chlapec jim věnoval další nevlídný pohled.
„Jen se nepředvádějte.“ Zamumlal směrem k nim. Mellory začínala docházet inspirace.
„No, pokud nechceš novou krysu, mohl bys zkusit tohle krysí tonikum,“ pokračovala, sáhla pod pult a vytáhla malou červenou lahvičku. Tohle by mělo Petera přinejmenším oslabit.
„Fajn.“ Přikývl kluk, „Kolik – JAU.“ Chlapec klesl na zem a v zápětí zděšeně uskočil, když se z vrcholku nejvyšší klece náhle snesl obrovský zrzavý kocour – jedno z dětí Melloryna Kotěte, přistál mu na hlavě a vztekle se vrhl po Peterovi.
„NE, KŘIVONOŽKO, NE.“ Vykřikla Mellory, ale bylo to spíš, aby se neřeklo. Peter seskočil z pultu, dřív, než ho stihla chytit a bleskově se prokmitl dveřmi ven.
„Prašivko!“ vykřikl zrzavý chlapec a vyběhl z obchodu za Peterem. Mladší vydání Jamese ho následoval.
„Strašně se omlouvám.“ Pronesla Mellory směrem k dívce se střapatýmy vlasy, která právě hladila Křivonožku stojícího na pultě.
„Nic se nestalo.“ Usmála se dívenka.
„Máme ho tu už skoro celou věčnost.“ Poznamenala Mellory na adresu Křivonožky, „Nikdo ho nechce.“
„A přitom je tak hezký.“ Zavrtěla dívka hlavou.
„A inteligentní.“ Přisvědčila Mellory, „Jenom prostě rád loví myši.“
„Já bych si ho vzala. A vazmu i to krysí tonikum.“ Zaplatila a se spokojeně předoucím kocourem v náručí vyšla z obchodu.
„Tys tu bestii koupila?“ ozval se na ulici zděšený výkřik. Mellory se posadila. Tak tohle jsem opravdu zvorala.
Komentáře
Přehled komentářů
je to moooc pekny....musí to dát strašně práce napsat stejný příbeh, ale z jinyho pohledu....
:'-(
(Mirime, 24. 3. 2009 17:28)Já vás slyším, ale momentálně stíhám tak akorát učení :'-(, ale pokusím se dodat co nejdřív.
...........................
(wocass, 12. 3. 2009 16:58)tady chybí komentář a já sem zvědavá na další kapitolu....
Nápaditost
(Alasëa, 20. 2. 2009 16:12)To Irene: a tak je to lepší, když tě nic nenapadá, ne? Alespoň jsi vždycky překvapená. ;-)
=o§)
(Irene, 19. 2. 2009 14:38)Hmmmmm.... vážně nápaditý! Snažím se přijít na to, co se z toho vyklube, no nic moc mě nenapadá... . Rozhodně čekám na další ;o)... !!!!
pekny
(majja, 1. 4. 2009 21:30)