4. Kapitola - Hlouposti
Gill seděla ve Velké síni. Přes noc se jí většina věcí rozležela v hlavě a došlo jí, že tím, co řekla určitě hodně ublížila Remusovi. Ostatním se však rozhodně nehodlala omlouvat. Nevěděla, co má dělat, protože za Remusem nechtěla jít, když byl ve společnosti ostatních pobertů, tak jenom čekala, až bude mít dobrou příležitost. Ta se jí naskytla nečekaně brzo při poslední hodině - obraně proti černé magii. Profesorka O´livanová je rozdělila do dvojic na praktické procvičování. A Gill byla s Náměsíčníkem. Měli se naučit nové kouzlo, které odhodí soupeře do vzduchu. Gill se s Remusem posadila do lavice, aby se napřed naučili formuli.
„Gill ?“ Remus byl jediný z pobertů, který jí někdy řekl jménem, „chtěl bych se ti omluvit, za to, co se včera večer stalo. Bylo to opravdu ubohé. Mělas pravdu.“
„Ne Remusi.“ Zavrtěla hlavou Gill, „zrovna ty se nemáš za co omlouvat. Já se ti omlouvám. Ne za to, co jsem řekla, ale za to, jak jsem to řekla. Bylo to ode mě hnusné. Nemůžeš, za to, kdo, nebo, co jseš.“
„Víš, Gill někdy si sám sobě připadám, jako zrůda.“ Posmutněl, pak ale zvážněl, „necháš si to pro sebe viď, že jo.“
„To je samozřejmost.“ Přikývla.
„Gill ?“
„Poslouchám Remusi.“
„Odpusť to ostatním, prosím.“ Gill se na něj nedívala.
„Nemůžu a ani nechci. Oroduješ za ně ? Poslali tě ?“ upřeně se mu podívala do očí. Sklopil pohled.
„Jo, dohodli jsme se, že se ti omluvím za všechny.“ Gill se na něj povzbudivě usmála.
„Dík, že jsi mi to řekl.“ Pak se rozhodla, že už ho nebude dál trápit, „jak je to kouzlo ?“
„Revertis fartis. Asi to dost bolí, nemyslíš ?“ zeptal se starostlivě. Gill se skoro rozesmála.
„Možné to je.“ Zakývala hlavou, „Možné to opravdu je.“ V tu chvíli s profesorka O´livanová zvedla od stolu.
„Ti kdo už mají problematiku kouzla se mohou přesunout do vedlejší místnosti, aby si ho vyzkoušeli v praxi. Méně chápaví žáci,“ spočinula pohledem na Peterovy Petigrewovi, „by si to měli přečíst ještě jednou. Jde nám tady především o procvičování kouzla, ale můžete si vyzkoušet opravdový souboj.“ Pak pokynula rukou a menší polovina třídy se zvedla ze židlí. Druhá místnost byla plná měkoučkých polštářů, aby to při dopadu na zem tolik nebolelo. Ta místnost byla obrovská. Klidně by se tam vešlo celé stádo slonů. Gill se postavila naproti Remusovi.
„Tak začneme ?“ navrhl rozpačitě. Gill přikývla.
„Dobře, začni.“
„Revertis fartis !“ vykřikl Náměsíčník. Gill ho odrazila štítovým kouzlem a vyslala po něm lechtající kletbu. Takhle na sebe sesílali kletby a odráželi se nějakou chvíli, když k nim přišla profesorka O´livanová. V patách jí šli Lily Evansová a Belatrix Blacková.
„Vás dva taky rozdělím, protože jste na stejné úrovni a nemůžete se navzájem přemoci. Vy slečno Warbecková budete cvičit se slečnou Evansovou a vy pane Lupine s slečnou Blackovou.“
„Užij si to.“ Poplácala Gill Remuse po rameni ( měl na tváři výraz naprostého zhroucení ) a odešla o kus dál s Lily. Cvičily spíš odzbrojování. Ani jedné se nechtělo použít kouzlo odhození proti své nejlepší kamarádce.
„Expeliarmus !“ vykřikla Gill a už po několikáté se jí podařilo Lily odzbrojit. Její hůlka odletěla na druhou stranu místnosti. Lily se pro ní vydala a sehnula se, když nad ní prosvištěl záblesk červeného světla. Gill toho využila, aby se rozhlédla po místnosti. Všimla si, že Remus Lupin sedí na podlaze a drží se za krvácející nos. S Belatrix teď zápolil Sirius Black. Gill se skrčila právě včas, když kolem ní proletěli Lucius Malfoy a James Potter. Na kouzlo odhození zřejmě úplně zapomněli a metali na sebe jednu kletbu za druhou. Na druhé straně místnosti uviděla Gill Suzan, která právě vstávala z podlahy. Snape jí podával hůlku.
„No, tak se aspoň trochu snaž, bratránku.“ Chechtala se Belatrix a odvracela jednu Siriusovu kletbu za druhou, „nebo si přiznej, že na mě nemáš !“
„REVERETIS FARTIS !“ vykřikl v tu chvíli Sirius. Belatrix se stihla paprsku zlatavého světla vyhnout. Gill už ne. Polovina tělocvičny s hrůzou sledovala, jak ji kouzlo zasáhlo do hrudníku, vyzdvihlo do vzduchu a mrštilo s ní o zeď. Gill se sesunula na připravené polštáře v bezvědomí.
„Gill !“ Lily s Remusem dvojhlasně vykřikli a oba se k ní vrhli.
„Warbecková ! Ježíši Kriste !“ to byl Sirius Black. Většina lidí v tělocvičně přestala bojovat a jenom se dívala.
„Warbecková ! To jsem nechtěl !“ Sirius ji vzal za ramena a trochu s ní zatřepal, „Prosím tě, prober se !“
„Počkej,“ zarazil ho Náměsíčník. Zvedl svou hůlku, „Enervate !“ pronesl, „to by mělo pomoct.“
„Proč se neprobouzí ! Warbecková ! Gill !“ Gill otevřela oči. To bylo poprvé, co jí řekl jménem. A byla to příjemná změna.
„Jsme…jsme si kvit.“ Prohlásila Gill a upřeně se na něj podívala.
„Máš plné právo na nás křičet.“ Opětoval její pohled.
„Nebudu na vás ječet.“ Zahleděla se do hloubky jeho očí.
„Co tak najednou ?“
„Praskla by mi hlava.“
„Aha.“ Zablesklo se mu v očích. Zvedl jí na nohy.
„Co se to tu děje ? Proč všichni stojíte ?“ profesorka O´livanová vešla do tělocvičny.
„Warbecková se praštila do hlavy, paní profesorko.“
„No, dobře Blacku, tak jí vemte na ošetřovnu. A ostatní do práce. Za chvilku nám zvoní.“
Než vyšli z učebny, podpíral Sirius Gill pod rameny.
„Pusť mě.“ Požádala ho, jakmile vyšli za dveře.
„Ne. Nechce se mi nosit tě madam Pomfreyové v bezvědomí.“
„Koukej mě okamžitě pustit !“
„No dobře, jenom nehysterči.“ Pustil jí. Gill chvilku se čelem opřela o chladnou zeď a počkala, než mžitky před jejíma očima zmizely.
„Nepůjdu na ošetřovnu.“ Prohlásila.
„Tak dobře.“ Překvapil ji tím, že vůbec neodporoval. Gill věděla, že jí upřeně pozoruje, když vykročila chodbou a přidržovala se u zdi. Věděla, že jde za ní. Příští víkend se jde do Prasinek. Možná, kdyby mu řekla, že… . Gill se zhrozila, co se jí to vylíhlo v hlavě za podivný nápad.
Došli do společenské místnosti. V krbu už byl zapálený oheň. Gill se usadila. V jednom z báječných měkkých křesel. Sirius se postavil před ní.
„Vážně ti nic není ?“
„Ne, není. Mám školní trest. Nechci si ho nechávat odložit na jindy.“
„Dobře.“ Pokrčil rameny a zmizel na schodech do chlapeckých ložnic.
Školní trest nedopadl tak strašně, jak se Gill obávala. Dostali prostě přepisovat nějaké složky. James na ní po celou dobu nepromluvil ani slovo. To bylo víc, než Gill čekala. Když pak večer usínala, byla si ve dvou věcech naprosto jistá. Do Prasinek půjde s holkama, jako obvykle a přestane myslet na Siriuse. A hned.