3. Kapitola - Trpká pravda
Uběhl měsíc. Celý dlouhý měsíc a nic se nedělo. Kromě spousty domácích úkolů, kterými je každý den zavalovali všichni učitelé. Ti totiž ( a zejména profesorka McGonagalová ) dělali, jakoby měli zkoušky skládat za týden a ne až za půl roku. A tak Gill s Lily zůstávaly ve společenské místnosti dlouho do noci, učily se nazpaměť definice a recepty složitých lektvarů a procvičovaly kouzla.
„Vstávej Gill !“ vykřikla Lily.
„A proč, vždyť je neděle. Mě se nechce !“ Gill se zachumlala pod peřinu ještě hlouběji.
„Dneska je famfrpál ! Dneska je famfrpál !“ zpívala Suzan pořád dokola a tancovala na svojí posteli.
„Já nejdu. Je tam zima.“ Ohradila se Gill a otočila se na druhou stranu.
„To teda jdeš !“ vykřikla Lucy a popadla její peřinu. Gill to nečekala a už jí nestihla zachytit. Schoulila se do klubíčka, protože jí najednou začala být strašná zima.
„Zbláznila se ?!“ vyjela na Lucy trochu naštvaně.
„Asi jo,“ pokrčila vesele rameny, „ale už hodně dávno.“ Se pološíleným pochechtáváním vyskočila k Suzan na postel a začal jí učit kroky k valčíku. Lily se zády opírala o stěnu a dusila se smíchem.
Když došly do Velké síně, zjistily, že celý stůl je už shromážděný. Kolem Nebelvírského famfrpálového týmu. Všichni se právě smáli nějakému vtipu, který pronesl James Potter.
„Je nechutnej.“ Pronesla Lily, protože zřejmě zaslechla konec vtipu a posadila se, co nejdál od skupiny.
„Víš, že se mu líbíš ?“ ušklíbla se Gill a posadila se vedle ní. Lily jí neodpověděla a s přehnaným zájmem se věnovala svojí ovesné kaši.
Venku byla opravdu zima a větrno, ale nebe bez mráčku. Lily a Gill vyšly ven společně s většinou školy zachumlané do šál a kabátů.
Zápas byl skvělý a napínavý. Nakonec Nebelvír vyhrál nad Zmijozelem sto sedmdesát ku šedesáti, protože James Potter chytil zlatonku. Oslavy v Nebelvírské věži trvaly dlouho do noci. Gill se odtamtud vytratila už před půl osmou. Sedla si v jedné opuštěné učebně na katedru a začala si kreslit. Dělala to při každé větší oslavě. Neměla ráda našlapanou místnost plnou lidí přiopilých od máslového ležáku a uhihňaných holek. Říkala si, že ona tam stejně nebude nikomu chybět.
Najednou uslyšela, jak někdo bere za kliku. Stihla ještě vklouznout pod lavici, aby jí nebylo vidět. Teď opravdu nestála o společnost.
„Gill !“ uslyšela Lilyin hlas, „Gill jsi tady ?“
„Myslím, že tady taky není.“ Ozval se jiný hlas patřící Lucy, „pojď půjdeme dál.“
„Kde jenom může být.“ Povzdechla si Lily, „snad je v pořádku.“
Gill bolelo, že musí kamarádkám takhle předělávat starosti, ale ani za nic by se teď nevrátila zpátky do Nebelvírské věže. Už proto, že se zhruba před dvěma hodinami pohádala s hrdinou dne Jamesem Potterem.
…………………………………………………………………………………………………...
„Hej ! Warbecková ! Zastav !“
„Co je Pottere ?“
„Nemohla by ses zeptat Evansový, jestli by se mnou nechtěla na rande ?“
„Ne, to teda nemohla.“ Odsekla Gill, kterou to bůhví proč strašně naštvalo, „stejně by s tebou nešla.“
„Jak to víš ?“ dotíral Potter, „vždyť ses jí ještě neptala !“
„Měl bys slyšet, jak o tobě někdy mluví. Jsi jí odporný.“ Gill věděla, že teď to skutečně přehnala.
„Lžeš Warbecková !“ Zamračil se na ní.
„Ne, to teda nelžu !“ zaječela na něj.
„Lžeš ! Řekni mi, co doopravdy říkala !“
„Dej si odchod ty kýtová hlavo!“ Ječeli na sebe před velkou síní a kolem nich se už shromáždilo už dost čumilů. Gill se jenom modlila, aby nepřišla taky Lily. Dvanácterák vytáhl hůlku. Gill se rozhodla, že si nenechá nic líbit a sevřela v ruce tu svou. Nevnímali už čumily, ani stupňující se hluk kolem. Viděli jenom sami sebe.
„Rictusempra !“ vykřikl James, ale Gill byla připravená.
„Protego !“ zaječela a chtěla na něj vyslat nějakou hodně ošklivou kletbu.
„Impedimenta !“ ozval se rozzlobený ženský hlas. Gill měla najednou potíže pozvednout hůlku a zdálo se, že James je na tom stejně. Rozzuřená profesorka McGonagalová vypochodovala z Velké síně. Zřejmě ona použila překážecí kouzlo, aby je zastavila.
„Potter a Warbecková.“ Prohlásila s pevně semknutými rty, „srážím Nebelvíru padesát bodů za vaší opovážlivost a v pondělí v pět večer vám začíná týden školního trestu. Ano pane Pottere týden společného školního trestu. Aby jste se naučili, že dělat kouzla na chodbách je zakázáno.“ S těmito slovy se k nim otočila zády a odpochodovala pryč.
……………………………………………………………………………………………….......
Gill se ztrápeně podívala na hodinky. Bylo už hodně po půl jedné v noci. Ve společenské místnosti by už teď neměl nikdo být, pomyslela si, když vstávala od stolku. Mohlo to být i horší, ale týden školního trestu s Potterem…
Proklouzla tiše otvorem v portrétu. Ve společenské místnosti panovala tma a ticho. Všichni se už evidentně odebrali na kutě. Gill procházela kolem prázdných křesel a strašně se lekla, když jí někdo chytil za ruku.
„Warbecková ?“ Sirius Black vstal. Byl o hodně vyšší než ona.
„Už ti někdo řekl, Warbecková, že jsi strašně pěkná holka ?“ Gill z něj ucítila alkohol. Hodně tvrdý alkohol. Zamotala se jí z něj hlava. Začala pomalu ustupovat dozadu. Uvědomila si, že to nebyl dobrý nápad, až teprve, když narazila zády do zdi. Sirius se na ní přilepil a snažil se jí obejmout kolem pasu. Gill se bránila a zároveň se pokoušela dosáhnout na hůlku.
„Nech mě být Blacku.“ Ohradila se.
„Dělám snad něco, co by ti bylo nepříjemný ?“
„Všechno, co děláš je mi nepříjemný. Pusť mě, nebo…“ Gill se konečně podařilo uchopit hůlku.
„Nebo, co ? Warbecková.“ Gill zvedla hůlku tak že mu mířila na záda. Dala si záležet na tom, aby jí ucítil. Sirius strnul.
„Proměním tě v prase.“ Prohlásila pevným jasným hlasem.
„Ale no tak, Warbecková. Ty to přece nechceš udělat.“ Pokusil se ji znovu obejmout.
„Mdloby na tebe !“ zaječela Gill. Nechtěla, aby ho kouzlo zasáhlo přímo do srdce a tak pootočila hůlku trochu stranou. Přesto zasáhla svůj cíl. Sirius se jí sesunul k nohám. Gill od něj uskočila na stranu. Svíce se po mávnutí hůlkou rozsvítily. Zpoza křesel vyskočili zbývající Pobertové. Remus Lupin se vrhl k Tichošlápkovi. Peter Petigrew zůstal rozpačitě stát. James Potter se obrátil rovnou na Gill.
„Spadlas z jahody ?“ Rozkřikl se na ní, „nepoznáš srandu ?“
„Pěkně ubohá sranda.“ Odpověděla klidně Gill, „to ses mi chtěl pomstít za ten školní trest, nebo co ?“ Viděla jak James rudne. Dosáhla svého.
„Nejsem Malfoy ani Snape. Ten trest si zasloužíme oba.“ Gill se rozhodla, že ho nebude dál poslouchat a vykročila ke schodům do dívčí ložnice. James jí však zastoupil cestu.
„Ještě jsem s tebou neskončil, Warbecková.“
„Ale já s tebou jo. Koukej mi uhnout Pottere.“ Gill se teď už taky rozkřičela.
„Omluv se mu, Warbecková !“
„Ani mě nenapadne !“ zaječela a znovu vtáhla hůlku, „uhni mi z cesty, nebo tě zakleju tak, že se z toho měsíc nevyhrabeš. Myslíš, že nevím, kam každý úplněk chodíte ? Myslíš, že nevím co jste všichni zač? Co je Náměsíčník zač ?“ Gill skoro cítila, jak se na ní upřely tři páry očí. James Potter byl natolik ohromen jejím prohlášením, že jí ani nevzdoroval, když ho odstrčila. Gill vyběhla nahoru do ložnice a vyhrabala pyžamo.
„Gill ?“ ozvala se rozespale Lily, „Slyšela jsem křik. Zase jste se poštěkali s Potterem ?“
„Jo, nejspíš jo.“ Gill neměla náladu, ani chuť se s ní o tom bavit.
„To bude v pohodě.“ zkusila ji uklidnit.
„Já nevím Lily. Je tu hodně věcí, v kterých si nejsem jistá.“
„Vždycky je dobrý mít někoho, na koho si můžeš zaječet.“
„Díky Lily.“
„Není za co, Gill.“
Komentáře
Přehled komentářů
super poviedka..je to zaujímave...som zvedava kedy už konečne pridáš dalšiu kapču :-))
caw
(Ginny Potter, 20. 11. 2007 17:18)